Tomu se říká znásilnit fotoprojekt pro soukromé účely. Zkrátka nejsem námezdní fotograf, fotím si hlavně pro sebe, a tohle je prostá ukázka toho, že emoční stránka fotografie silně převyšuje tu technickou. Mimochodem, ono i to přátelství není úplně bez šrámů, protože jak to tak mezi bratry bývá, je vcelku často protkáno bitvami o hračky, pořadí u sprchování, jídlo, konkrétní pastelku atd. Tuhle jsem byla opět vyhnána svým chrápajícím mužem na matraci do dětského pokoje a mohla se tak stát svědkem ranního vyznávání lásky, kdy jeden druhém říkal, že ho má rád až do nebe. Kouzelné ráno ... a pevné přátelství.
Žádné komentáře:
Okomentovat